V37

Karenční doba se dala změnit řadou způsobů, vláda vybrala ten nejhorší pro firmy

12
Únor
2019

Existovala řada způsobů, jak změnit stávající karenční dobu, aby se pomohlo zaměstnancům. Vláda vybrala ten, na který nejvíce doplatí podnikatelé. Výsměchem je snížení sazby nemocenského pojištění, které má zrušení karenční doby kompenzovat. Prosazený pokles sazby o 0,2 procentního bodu z 2,3 % na 2,1 % totiž zhruba pokryje náklady na jeden den pracovní neschopnosti zaměstnance.

Poslanecká sněmovna přehlasovala veto Senátu ohledně novely, která ruší třídenní karenční dobu. S účinností od července tak budou muset podnikatelé zaměstnancům platit náhradu mzdy od prvního dne pracovní neschopnosti. Náhrada bude ve výši 60 procent redukovaného denního vyměřovacího základu. Zaměstnavatelům má sice opatření kompenzovat snížení odvodů o 0,2 procentního bodu na nemocenském pojištění, jde však jen o kosmetickou úpravu.

Zrušení karenční doby je tak další finanční fackou, kterou vládní garnitury udělily v posledních letech podnikatelům. Ano, není sporu, že řada zaměstnanců z důvodu obav ze ztráty na výdělku běžné krátkodobé nemoci „přechází“ nebo v tyto dny čerpá řádnou dovolenou. A ano, je legitimní, ač s tím nemusí někteří souhlasit, prosazovat finanční kompenzace zaměstnancům i v prvních dnech nemoci. Vláda to ale měla udělat zcela jiným způsobem, který by nezatížil podnikatele vůbec nebo jen málo. Možností přitom měla celou řadu.

Zřejmě nejjednodušším, i když pro rozpočet nejdražším, způsobem by bylo, kdy v prvních třech dnech hradil náhradu mzdy stát. Zvláště, když se předkladatelé v novele „chlubí“, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 – 5,6 mld. Kč. Často se chlubí i ministerstvo financí, jak se daří díky opatřením proti daňovým únikům (EET a kontrolní hlášení) vybírat více na daních. Proč se tyto prostředky neinvestují do náhrad mzdy a proč vše opět musí platit podnikatelé?

Šlo též karenční dobu zkrátit, například na jeden den. Další alternativou by bylo ponechání počtu dní, kdy podnikatel musí vyplácet náhradu mzdy. Zaměstnavatelé by tak neplatili náhradu mzdy od 4. do 14. dne pracovní neschopnosti, nýbrž od 1. do 11. dne. Mohla se snížit procentuální výměra náhrady v prvních dnech pracovní neschopnosti. Místo zrušení karenční doby se dalo uzákonit tzv. sick days. Všechna tato opatření by ale samozřejmě měla být i tak kompenzována snížením pojistného za zaměstnance či jiným zvýhodněním pro podnikatele.

Jak také upozorňoval už v připomínkovém řízení Svaz průmyslu a obchodu ČR, daleko lepší alternativou než plošné zrušení karenční doby, byť se slevou z pojistného, by bylo např. zavést odpovídající slevu na pojistném pro ty zaměstnavatele, kteří nabízejí svým zaměstnancům benefity, kterými karenční dobu kompenzují (sick-days, umožnění práce z domova, delší výměra dovolené nad zákonnou mez nebo poskytování náhrady mzdy i za první tři pracovní dny DPN). Mohli se tím navíc pozitivně motivovat i další zaměstnavatelé.

Nad ničím z toho se vláda ani nezamyslela a místo toho zvolila osvědčený postup „zaplatí to podnikatelé“. Po kolikáté už?

Kompletní článek naleznete na webu Podnikatel.cz.